Jaká byla doba bez návštěv - Kutnohorský deník

1   Nejnáročnější byla doba karantény pro klienty domovů pro seniory a zařízeních podobného typu. Své o tom ví ředitelka Alzheimercentra ve Filipově Jana Střihavková, která popsala, jak moc byla tato doba složitá zejména pro ty s těžkou demencí. „Naši klienti jsou lidmi jako my ostatní. Řada z nich ale není schopná verbálně sdělit své pocity. Radost, smutek, spokojenost či úzkost i další emoce musí naši zaměstnanci umět vyčíst z chování nebo mimiky.

Ze zkušeností víme, že klienti s těžkou demencí leckdy nevědí, kdo je navštívil. Zda to byl tatínek nebo syn. Ale lásku vnímají, je jim s tím dotyčným dobře. Dá se říct, že možnost vidět své blízké je pro ně stejně důležitá jako pro kohokoliv z nás,“ vysvětlila Jana Střihavková. Podle ní byla doba bez návštěv náročná pro rodiny, klienty i zaměstnance. „V trochu jiné situaci byly ty rodiny, jejichž člen byl u nás krátce. Dostali jsme sice důvěru k péči o jejich blízké, ale samy se nemohly přesvědčit o tom, že se staráme dobře. Nový klient mohl mít pocit, že ho rodina zradila a z neznámých příčin ho nenavštěvuje. Rodiny, s kterými spolupracujeme třeba již několik let, asi neměly obavy z úrovně péče, ale stýskalo se jim po kontaktu, po pohlazení. Personál se často musel rozhodovat mezi lidskostí a vyhlášenými opatřeními. Co je správné a důležitější? Obejmout smutného člověka, ujistit ho o lásce a dát mu naději, že dcera zase přijde, nebo stát dva metry daleko a říkat to samé,“ dodala.

Nutná opatření ubrala sice celému kolektivu družnou atmosféru, personál se ale nevzdal. „Věnovali jsme se klientům na pokojích, hráli s nimi deskové hry, karty či jsme jim četli,“ dodala Jana Střihavková s dojetím a své povídání uzavřela. „Jsem ráda, že návštěvy už mohou za určitých podmínek přijít, že se vracíme k normálu. Cítím i zadostiučinění, že nikdo z klientů se nenakazil a opatření, která zaměstnanci museli dodržovat, přinesla své ovoce.“